Květen 2011

Bring me to life...

17. května 2011 v 6:10 | Onisay |  povídky
(td sem to tady objevila a myslim že sem to ještě nepublikovala...tkže....)

For Akemi Rin... Zlato ty víš co jsem prožila...dík seš úžasná kamarádka :) <3


Bring me to life...
V autě je puštěné rádio a naše rodina zrovna jede k babičce na prázdniny-tu písničku všichni milujeme takže si jí zpíváme.
Já si při ní vždy vzpomenu na maminku,osobně jsem jí nikdy nepoznala.Umřela při porodu.
"Tati néé"stihne zařvat brácha pak už vidíme přední sklo protijedoucího auta..vím že bylo červené.Pamatuji jak všichni křičíme ta vzpomínka-tak to bolí...
Proberu se.Cítím že jsem mokrá-dojde mi že je to pot. Poznám,že se ocitám na světlém místě,ale stále se mi nechce otvírat oči.Jsem unavená a tak po chvilce znovu usnu vyčerpáním...
"Soni vztávej"Uslyším nějaký hlas.Je to hlas mužský.Neochotně otevřu oči a uvidím postaršího pána v bílém.Začnou se mi vracet nedávné události a ucítím jak mi po tváři stéká slza.Proč zrovna my?? Proč naše rodina?? Copak jsme si už nevytrpěli dost??Asi ne..
Doktor na mě něco promluví-nevnímam slova jen ten hlas.Snaží se mě ukonejšit.Odvrátím tvář a smutně pronesu:"Prosím nechte mě,chci být sama"
beze slov odejde.
Vrátí se asi za hodinu.To jsem na tom už psychycky lépe.
"Jak ti je?" Optá se
"Co se s nimi stalo?" Odpovím otázkou
"Je mi to líto"Z této věty pochopím-nepřežili to... V tom okamžiku se mi zboří svět. Můj bráška.Hrávali jsme si spolu před barákem.Byl pouze o dva roky starší.Bylo mu teprve 16,nic ještě v životě nestihl....A táta-můj táta co mě zvedal do vzduchu a točil mě kolemdokola,ten co mě chovával na klíně a říkal,že jsem jeho malá princezna.Nejdřív mu osud vzal mámu,nám všem.A pak přichystá takovíto osud i jim.Za co si to zasloužili?Za co??
Nevím jak dlouho jsem přemýšlela o nás jako o rodině,ale musela jsem usnout.Když jsem se zase vzbudila cítila jsem na tvářích uschlé slzy.Cítila jsem ještě něco-jak mě někdo hladí po ruce a šeptá mé jméno. Otočila jsem tvář k neznáme osobě.Byl to kluk asi stejně starý jako já,modré oči a ustaraný víraz ve tváři.
"V pohodě?"Měl příjemný hlas.
"Ano.Co to.." nestihla jsem doříci.
"Cukala jsi sebou ve spánku a křičela tak jsem tě vzbudil" vysvětlil.
"Aha děkuju"
"Není zač..dali mě k tobě na pokoj,ale spala jsi.Když jsi sebou začala cukat a křičet...."odmlčel se,dál jsem to znala.
Dlouho jsme si povídali.Zjistila jsem že se menuje Michal a je pouze o tři mesíce starší.Rozuměli jsme si spolu,stejný koníčky,názory...
Druhý den mi doktor oznámil věc která mi změnila život...Poranila jsem si vážně nohy-už nikdy nebudu chodit a pokud opravdu hodně máknu na rehabilitacích budu chodit nejistě a určitě nebudu běhat. S tím vším se smiřuji dodnes už udělám pár nejistých krůčků...
O hodně jsem tehdy přišla,ale získala jsem Michala bez kterého bych to nikdy nezvládla......

Doufám že se líbí :)

Nom co o něm říci?!...

15. května 2011 v 14:25 | Onisay |  Všeho Trochu :)
Co bych mohla napsat o svém milovaném městě??
Já vlastně nevím.Bydlím v Novém Boru-městem se sklářskou historií.Nejsme až tak velké město takže tady není ani moc k vidění. Ale dám vám sem pár fotek pro představu:

CHAT

15. května 2011 v 13:17 | Onisay |  ta co tvoří :)
Tk takhle to dopadá,když si já a kámoš píšem...Neznám člověka který nesmutní..alejspoň občas,ale my dva se opravdu sešli...
Kubo...

Jom a varování je to přímo z chatu...

Super D

7. května 2011 v 21:10 | Onisay |  Všeho Trochu :)
Často se nudim,často se potřebuju odreagovat....
Miluju tuhle hru mam ji od kamošky už nějakou dobu se ji snažim dodělat dnes sem ji malem pokořila-málem! Po hodině snažení konec.... nu nic dávam sem okaz: http://www.superhry.cz/games/1256
dobře se bavte a pochlubte se mi vašim úspěchem...
K čemu je v životě všechna snaha?? K posměchu druhejch!!