Sedí v pokoji.Opírá se o topení a choulí se. Do tváře jí není vidět.Začne jí zvonit mobil ,ale ona to nevnímá zaposlouchá se do te melodie.... Začne znovu přemýšlet o něm-o jeho úžasných modrých očích,jk se kouzelně usmívá.Miluje jeho pohled když se sobě koukají do očí a usmívají se...nejraději by ten okamžik zastavila jen tak tam s ním být s ním a nikým jiným-tou roztomilou bytostí......
Kdyby věděl co k němu cítí... že ho miluje už skoro rok a půl a že to furt nechce zkončit.. necítí k nikomu nic-jen lasku k němu a ten zármutek...pouze to že on ji nemá rád....ona se jentak nevzdá ne... ale jak dosáhnout svého?? pohledy a usmevy...
sedí tam v tom koutě dál a pláče.. tuší že ho nikdy nebude mít... tu plachou duši s krasnýma dokonale modrýma očima...
může sebevíc řikat "pouze přátelé" ale ona to cítí jinak-chce víc...
Jednou jako by se stal zazrak....když si spolu píšou a ona z něj jako vždy začne tahat kdo se mu líbí...Příjde jí nazpět nečekaná odpověď- "Co když ty???"
a to jako fakt? nebo fantazie?