Nejhorší týden v mém životě

9. ledna 2011 v 11:22 | Onisay |  povídky
Nejhorší týden v mém životě

varování: nudila sem se!! :D

mám nemám? budu někomu chybět? snad ano.ale to je teď jedno.já milovala jen jeho

flashback

běžíme po louce hrajem na babu jako malí děcka on se zastaví,myslí si že mi utek-najednou na něj vybafnu zpoza stromu o kterej se opíral."máš jí"začnu se smát chytí mě kolem pasu a políbí mě hned začnu spolupracovat hmm jak on krásně líbá.po chvíli se rozběhneme směr domů. Nedoběhneme protože se zhroutí chvilku tam jentak leží. Když se probere podívá se na mě. Asi si všimnul mého zděšeného vírazu"sem v pohodě jen sem zakopl a uhodil se do hlavy,nic to není" "když to říkáš"  dívam se na něj pokývne jen hlavou. Ten den jsem ho doprovodila domů já. Druhý den ráno mi volali z nemocnice "Dobrý den paní??? váš přítel je u nás na oddělení říkal ať vám zavoláme..."víc sem ho nenechala doříct se slovy"hned tam sem" jsem to položila 


Když jsem tam přišla hned jsem chtěla mluvit s doktorem. Řekl mi že Miláček je nemocnej,leží v umělém kóma a nevědí co s nim je. Chtěla jsem ho vidět tak mě k němu pustili 
ležel tam na posteli celý bledý více než bylo i u něj normální" ty můj albínku co ti jenom je??" má to ještě jeden broblém madam, bojíme se že by to nemusel přežít," přeruší mé nářky doktor.Na místě jsem začala řvát jako mimino,doktor se mě snažil uklidnit,ale marně.

konec flashbacku

Rozmyslím si to vrátím se zpátky do bytu."on by to tak nechtěl"šeptnu do ticha jdu hodit sprchu voda mě uklidní.Převlíknu se a jdu spát.

ráno

"milášku vztávej..."začne můj mobil vstanu a jdu do kuchyně. Všimnu si pootevřeného balkonu.Vzpomenu si na muj včerejší zkrat nechám balkon balkonem a jdu snídat.
 začnu přemýšlet-vzpomínám si jak jsem vyběhla z nemocnice šminky mázlé
po celém obličeji a řvala jsem jak malé děcko...musim doufat,věřit on by mě tady nenechal,
namlouvala jsem si.Bylo mi jasné že ta neznámá nemoc ho nejspíš zabije pokud doktoři nezjistí víc nebo se nestane zázrak... chjo taková naivní husa sem byla dala bych cokoli za to aby tu teď byl se mnou. Milovala jsem ho ,miluji a budu milovat!! Jdu do ložnice zastelu a oblíknu se sportovně.Půjdu si zaběhat a po cestě mě zase strhnou vzpomínky.

Byl krásný sluneční den ale já to nevnímala před nějakou dobou mi volali z nemocnice, jeho stav se zhoršil a oni stále nevědí co mu je. Tohle mě ničí rozežírá mě to kousek po kousku jako červ,začne to štěstím-a obávám se že to skončí životem. Nevěděla jsem jak dál zoufalá,utrápená a věčně duchem nepřítomná. Takhle to bylo 2 týdny

Teď je to týden co mi zase volali tentokrát to bylo vážné"je mi to líto,dělali sme co se dalo... haló ste tam...haló" "ne nejsem" řekla sem to a položila telefon. Cítila Jsem vztek,prázdnotu a bolest. takovou bolest to si neumíte představit říká se že čas smyje bolest,ale uzdraví i děravé srdce?
Neustále tomu nemohu uvěřit obrátím se zpět teď už neběžím pouze jdu.Osprchuju se a oblíknu si černou- jdu do nemocnice nevěřím že to je pravda možná mi to dojde po pohřbu ale nemohu to už vydržet,do zítra ne."dobrý den paní?" "nebýt vaší hlouposti Schaferová"odbudu ošetřovatele "chci mluvit s doktorem, co ošetřoval Carsna Schafera!"ano tudy" ukáže mi dveře vejdu do nich bez zaklepaní,sedí tam u stolu a probírá se papírama" dobrý den přišla jste si pro snoubence??, už má zbaleno" koukám na něj jako na blázna- pokud vím o tohle se má starat pohřební služba, když vidí můj víraz zeptá se"víte o tom že je váš snoubenec dneska propuštěn, volali vám to před týdmem..." "cože! Děláte si srandu mě volali,že je mrtví" rozkřiknu se na něj naštvaně, ale dal mi aspoň malou naději "ne pokud vím je v pořádku, mluvíme o Carsnovi Schaferovi?" pouze kývnu když mi to dojde už klidnějším hlasem se ho zeptám "takže on je v pořádku?" "ano on je v pořádku?"zeptám se "ano můžeme se na něj jít podívat". Pouze se usměju. po cestě se stavím za sestřičkou a tam zjistíme ,že popletla jména.když ho uvidím jsem štěstím bez sebe. Tohle byl můj nejhorší týden v životě....

své ano  jsme si řekli za půl roku. Čeká nás doufám šťastný a dlouhý život :)


snad se to líbilo hoďte pls koment
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bifidus Bifidus | Web | 9. ledna 2011 v 13:22 | Reagovat

Líbí se mi to... Trochu jsem čekal jiný konec - ano, klasická tragédie, se kterou se hrdinka nemůže vyrovnat a sama páchá sebevraždu :D, ale vyšlo to nakonec dobře :)... Trochu nevěřím tomu, že by si sestřička dovolila splést si takovou závažnou věc, ale... Jinak to bylo dobře napsané :)

2 Onisay Onisay | Web | 9. ledna 2011 v 14:23 | Reagovat

mělo to skončit jako tragédie ale skoro každá moje povídka skončí špatně :)děkuji :-)

3 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 9. ledna 2011 v 15:44 | Reagovat

Júúúú *oddychla si* ten konec teda...woow, mě to málem zabilo XD

4 cocone cocone | 24. ledna 2011 v 10:10 | Reagovat

Nepíšeš špatně, to ne. Ale nějak jsem nepochopila tvůj styl používání čárek, teček atd. vyváříš něco nového? :D

5 emo--emoce emo--emoce | 27. února 2011 v 4:04 | Reagovat

a to sis vimyslela ze jo?xD :-D

6 onisay onisay | E-mail | Web | 27. února 2011 v 23:00 | Reagovat

j jasan i kdyz ten skok-muj styl mysleni
"navzdy vseho zalituj
a pak skoc
-vitr a dest te osvobodi".......
a nieco new tvorim ae je to na vice dilku a ja nemam cas....tkze az to bude cele.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
K čemu je v životě všechna snaha?? K posměchu druhejch!!